Let this day ends.

20. června 2010 v 14:07 | Dó
Lektvar vnitřní alchymie,
jenž ukápl z úst vším líbané,
proťal deník blažených hvizdů ze zastřených polední.
Kdepak ač, či, snad, neb, nač.
Já nechci víc, než z tvých úst ať!

Byť byl by z mé schránky jen zašlý skalp
a mého nitra zpustlý park,
tatáž patetická rétorika, kotva poupat,
mne stáhne do hlubin netečnosti,
kde mohu s horkým hadem hruď si hřát.

Jak jen mohu rozumět vůňi klínu jiného?
Jak jen mohu rozumět oné tůňi nového?

Už bych měl srát na archaismy na staronovou poetičnost
Zachovat všechny diformismy mezi auty,  garážemi
Podvolit se muži žen, co uplácal mé údy z bídy
při orální zpověďi Máří támhle kdesi na mráčku,
kde dodnes kleje na oběťi při obřadech svých čuráků..

Jaká hanba, slovní kýč, hvězda sorty, jenž svírá rýč!
Aby maz a pachy těl neroztekli líčení,
pod nímž žel Ničemu není nic,
žádný symbol oka v Gýze,
ba ani retuš vlastních předků,
jenž píše, za předklonu na brázdě s Mamúty v zádech
kdy žen bylo málo,
oni honili do ruky své poctivé málo, voda a vzdech!

Voda a vzdech, figurují na zašlých plánech,
kreslených přes všechno okolo.
Ingredience radioaktivního pornoherce,
dnešní bytosti šoustané city.

Za chvíli bude poledne. Za okny to vypadá přesně tak, jak jsem si načrtl včera před spaním.  
Zaplácaný myšlenkami o určitých částech určitého těla a hezkou představou o zneviditelnění mého stropu a následného sledování letadel, symbolu mého strachu ze svobody . Poslechněte si někdy zvuk doprovázející let těchle neohrabaných ptáků, včera mi přišlo, že snad obloha vříská! Asi bych se nedivil. Jo, divil..

Weirddoh way
Through the milions headcrushing aliens.
Through the yell...yellow man!
I´m starting to be slave of this vicious human taste..

Já a můj stuff. Tahle kává ba kapitola už nemůže být více pomletá, určuji si distanci. V málo slovech - Cítím se šťasten, né uspokojen, ale stěžování chci odvyknout! Bludy, které mi stále narušují rovnováhu sebepřijetí, jsou neustále se mnou, ve mně, na mně..


Nathan Williams.

Jdu dělat nábory mých čtenářů, protože to tu čte 6 lidí, tři z nich jsou do mě platonicky vyfucklí a to nedělá dobrotu..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 songe-creux songe-creux | Web | 21. června 2010 v 23:58 | Reagovat

Viděla jsem je tu http://www.last.fm/user/Leni-cka/library?sortBy=name#p52

2 Danielle Danielle | Web | 23. června 2010 v 21:53 | Reagovat

Hlásí se jedna z těch platonicky "vyfucklejch". Strašně se mi líbí ten nápad s těma letadlama. Jé. Budu si představovat, že není strop. Díky, díky, za skvělej nápad! Já se letadel bojim. Asi před týdnem, bylo to u kámošky, slyšela jsem víc letadel na jednou a pak byl nějakej ohňostroj. Já se bála, že je válka, skoro jsem se rozplakala. Zoufale jsem přemýšlela, jak se dostat zpět domů, k mé rodině a jak je zachránit, slyšela jsem tanky. Bylo to hrozný...Včera v Matrixu. Byla to hypnóza...Mlčim, měj se, nenech se vyrušovat a znepokojovat moji láskou.

3 Netanel. Netanel. | Web | 25. června 2010 v 11:31 | Reagovat

Vždy, když si to přečtu,to co jsi napsal, mám chuť zařvat, chci tvé dítě, či něco podobného.

4 Jackie Jackie | Web | 1. července 2010 v 20:55 | Reagovat

"vyfucklí" xD

5 ** ** | 3. července 2010 v 20:53 | Reagovat

Každý z tvých blogů je o několik stupínků výš.
Táta by na Tebe byl pyšný,velmi !

6 toucan toucan | Web | 1. srpna 2010 v 23:50 | Reagovat

nevím co mám napsat.
je to hustý.

7 Perlolovka Perlolovka | 11. srpna 2010 v 20:34 | Reagovat

Propasti tvé duše zdají se být nekonečně hluboké a dosud nikým neprobádané.Jako Mariánský příkop skrýváš vzácné perly rostoucí přímo z jádra tvého Já.

Dovol, abych ve své křehké ponorce Empatie pronikla nepropustnou tmou abysálu až na samé dno.
Dovol, abych světlem své věčné lásky probudila v hlubinách Život.
Dovol, abych pak sladkou něhou svého lůna živila a uspokojovala jen Tebe, má lásko...

8 Charlie Charlie | Web | 31. prosince 2010 v 10:34 | Reagovat

dobré Perlolovko...moc dobré

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama