Červen 2010

Let this day ends.

20. června 2010 v 14:07 | Dó
Lektvar vnitřní alchymie,
jenž ukápl z úst vším líbané,
proťal deník blažených hvizdů ze zastřených polední.
Kdepak ač, či, snad, neb, nač.
Já nechci víc, než z tvých úst ať!

Byť byl by z mé schránky jen zašlý skalp
a mého nitra zpustlý park,
tatáž patetická rétorika, kotva poupat,
mne stáhne do hlubin netečnosti,
kde mohu s horkým hadem hruď si hřát.

Jak jen mohu rozumět vůňi klínu jiného?
Jak jen mohu rozumět oné tůňi nového?

Už bych měl srát na archaismy na staronovou poetičnost
Zachovat všechny diformismy mezi auty,  garážemi
Podvolit se muži žen, co uplácal mé údy z bídy
při orální zpověďi Máří támhle kdesi na mráčku,
kde dodnes kleje na oběťi při obřadech svých čuráků..

Jaká hanba, slovní kýč, hvězda sorty, jenž svírá rýč!
Aby maz a pachy těl neroztekli líčení,
pod nímž žel Ničemu není nic,
žádný symbol oka v Gýze,
ba ani retuš vlastních předků,
jenž píše, za předklonu na brázdě s Mamúty v zádech
kdy žen bylo málo,
oni honili do ruky své poctivé málo, voda a vzdech!

Voda a vzdech, figurují na zašlých plánech,
kreslených přes všechno okolo.
Ingredience radioaktivního pornoherce,
dnešní bytosti šoustané city.

Za chvíli bude poledne. Za okny to vypadá přesně tak, jak jsem si načrtl včera před spaním.  
Zaplácaný myšlenkami o určitých částech určitého těla a hezkou představou o zneviditelnění mého stropu a následného sledování letadel, symbolu mého strachu ze svobody . Poslechněte si někdy zvuk doprovázející let těchle neohrabaných ptáků, včera mi přišlo, že snad obloha vříská! Asi bych se nedivil. Jo, divil..

Weirddoh way
Through the milions headcrushing aliens.
Through the yell...yellow man!
I´m starting to be slave of this vicious human taste..

Já a můj stuff. Tahle kává ba kapitola už nemůže být více pomletá, určuji si distanci. V málo slovech - Cítím se šťasten, né uspokojen, ale stěžování chci odvyknout! Bludy, které mi stále narušují rovnováhu sebepřijetí, jsou neustále se mnou, ve mně, na mně..


Nathan Williams.

Jdu dělat nábory mých čtenářů, protože to tu čte 6 lidí, tři z nich jsou do mě platonicky vyfucklí a to nedělá dobrotu..

Total life Forever

5. června 2010 v 11:41 | Dó.

Již dvě léta uplynuly od živého debutu oxfordské pětice Foals. Před vydáním debutu je prestižní anketa televize BBC Sound of.. pasovala na pátou nejnadějnější kapelu pro příští rok, již zesnulý Filter dokonce na první. Po vydání debutu se Foals otevřeli zlaté dveře do Glastonbury, Jools Holland a kapela si vydobyla silné renomé a slušnou fanouškovskou základnu. Proto zprávy o nadcházejícím albu zažehly plamínky v očích nejednoho posluchače. Druhé album je mnohými bráno jako album zlomové, bráno z tohoto hlediska je Total Life Forever skutečný zlom. Kapela s obrovským charismatem a pompézností překračuje močály math-rockových a nu-raveových škatulek a s příznačným skřehotavým vokálem Yannise Phillippakise dokládá živý exemplář britské kapely, která oplývá  žánrovou rozmanitostí, která však v konečném součtu dává dohromady progresivní dílo, kterým Total Life Forever bez pochyb je.

Blue Blood

Zasněný počátek celého alba vyplněný klidnou a příjemnou souhrou kytary a kláves netrvá dlouho. Skladba pomalu roste do velmi odlišné roviny, je hravější a rozmanitější. Foals chtějí hned na začátek všem jasně ukázat, že tohle bude o něčem jiném a taky, že je. Skladba graduje do grandiózního refrénu. "To show me my home, where I was born, were I belong", tohle působí jako zaříkavadlo. Dostatečně atraktivní začátek.

Miami

Modrý cadillac. Miamské panoráma. Nad hlavou velké slunce, pod koly horká silnice. Holky jak z bulváru osvícené soumrakem a tví bratři omámeni plážovým dýmem. Nepoutat se prosím, dejte volnost svému tělu. Výlet do nikam a přece má cíl a to vytvořit ti okamžik,který se už nebude opakovat. "Would you be there to me?", je nabídka od Yannise a celých Foals a takové nabídky se rozhodně neodmítají. Výjimečná skladba.

Total life forever.

Instrumentální rituál. Tohle je obřad adorací všech totálních životů. Skladba působí jako neuvěřitelně rozmanitý a především živý celek. Není čas na oddech. Vlny skvělých tónů jenom šplouchají na bubínky, každý další zvuk se pokouší být barevnější než ten předešlí. Yannis a ostatní vás chtějí utopit v obrazech, které z dokonalé synchronizace nástrojů a povznášejícího vokálu vychází. Tato skladba je přes brilantně vytvořené singly opravdovou duší desky.

Black Gold.

Vysoké tóny kytary jsou slyšet v dálce, zatímco basa udává skutečné tempo. 6 minut bez jakéhokoliv náznaku nudy na vás čekají s otevřenou náručí.

Spanish sahara.

První singl. Tahle skladba se tyčí vysoko ve vzduchu nad všemi ostatními na albu, jako maják na širém moři, její dominance je citelná.  Spanish Sahara na vás dopadá jako podivně těžký opar a přináší skutečnou katarzi. Nevynechá ani jedno místo ve vaší hlavě nevyplněné, znovu se ukazuje, že jednoduchost je návod k dokonalosti. Tady slova doopravdy přestávají hrát roli. Evokacím Sigur Rós spojené se severskou krajinou je velice těžké se ubránit a vlastně, proč se vůbec bránit? Yannisův podmanivý vokál je snad vůbec nejlepší za celé dvě desky, skladba má silnou emocionální hloubku. Slzy se dají očekávat.



This Orient.

Druhý singl je dokonalým protipólem toho prvního. Foals působí dojmem skupinky hravých dětí. Důležité je zde vyzdvihnout zvuk bicích, které se skutečnou lehkostí udávají svižné tempo celé skladbě. Foals se už několikrát vyjádřili, že s vydáním Total Life Forever nedali sbohem tanci, naopak podle jich samotných je celá deska velmi taneční a druhý singl to jenom potvrzuje.

Fugue

Zpět k vážnosti. Tahle vsuvka je jenom jeden z mnoha mostů, které tito hudební dobrodruzi na nové desce postavili.

After Glow

Paralelně ve své snovosti navazuje na Blue Blood. Delší rekapitulace a zopakování toho, co už víme. Možná mírně stereotypní kousek, ale rozhodně ne k zahození.

Alabaster

Z této skladby vyzařuje velice znatelně prvek, který se táhne celým albem a tím je dramatičnost, která je pouhým výsledkem té obrovské píle a vášně, se kterou je tohle album uvařené. Jste jenom další postava na jevišti v té hře, kterou s vámi Foals hrají. Dynamická  skladba, ze které je cítit i zvláštní úzkost a beznaděj, je ve skutečnost píseň o páru bot koupených v Oxfordu.

2 Trees.

Úvod je velice podobný skladbě Heavy Water z předešlého alba, ale po pár chvilkách je to užcelé jinak. Foals ani na svém konci neztrácí dech a znovu posluchače zasypávají salvou snových melodií a dokazují, že i klid může mít mnoho barev a odstínů. 2 Trees je pět minut, ve kterých vám je všechny ukážou. Ukolébavka na konec.

What Remains

Je konec, tak proč si to ještě naposledy neužít? Důstojné rozloučení, plné příslibů do budoucna. Konec pomyslně uzavírá brány snu, ve kterém jste se ocitli. Tohle loučení má ale zvláštní příchuť, jakobyste věděli, že se znovu setkáte a v srdci si upřímně přejete, aby se to doopravdy stalo.

Foals poslahli do hudebních houštin a hájů neobyčejný skřek, jež si jasně žádá širokou pozornost. Zvuk alba se nezaměřuje na nakrmení očekávání prvoplánovými, pseudomath-rockovými melodiemi. Takováto alba tvoří jenom velká píle a naprosté podání se do tvorby spolu s hrstí rodičovské lásky a  flegmatické pohody. Každý song je celá galerie obrazů, které jen čekají až se na ně zadíváte a začnete je zkoumat, přičemž vás vtáhnou pod svůj vliv. Konec metafor. Foals znovu potvrzují, že umí a také tak činí.
85%