Locked gates for cycles.

3. dubna 2010 v 20:24 | Dóíminic
Je prostřeno, otevřete óká svá. Je- li libo konzum kuklí, paprskovité průčelí i spektra slupek na zip v kukle. Oběť kuklí nás teprv stvoří, neb člověk jen tak se v pravdě zrodí!- jak motýl přec s křídly tenka za úsvitu skrz, do temna Temže. Tanec symbolismu v túních lun, za titulkami dnů konečný význam toho mála, o čem mluví se se studnou bázní a v právu, nechť má každý obdařený. Krev jen vře a savany  paří se a ve svém řevu písně snaží se prach uchopit!- od slova chápati se, pochopit. Toliko ikon a toliko hvězd a my stále na mezi, my tak rádi svou mez!- fůrie zítřku!  V letních šatech je zimní latex, nevěda to hobiti?! Ložní brány do abstraktních sfér, výtahy ze tmy a zpět do mlob pavých pér.  Hleďme na víření, to supi větří slonové zuby v dutině ústní!- Odklopení krků  a to vše v genocidní kulise , to Gaia sužuje se ve vratkou louži v neslýchané soulože. Vrchol kape. Spodek v sání propukl!- obláčné to ohanbí, co zdobí náhled do zahrad, jak proudy bloudí s terári, když přepadaly z oblohy. Pád na zem sémě v Nambii.

Každá věda veskrze vznikla z popření všech stvoření z reálného prostoru. Odsunula všechny city do závorek z bakelitu, popřela Dur i světa klam i Iáson a všichni Reci hrdinní, by oči muset sklopily nad berserky v rouchách světců, jenž lebky kladou nad svou větu. 

Vše to vzniká ze zániku. Poslední echo, záchvěv třesku. 


Srozumitelně. Před týden jsem se nacházal ve stavu, kdy jsem splodil hmotu. Hmotu, žádnou mlho. Hmatatelný důkaz mé existence. Mé Slunce v mé náruči. Jak láskyplné tisknutí mne v tu chvíli plnilo, kolik lét bych v mžiku trpěl jen pro ten pohled okamžiku. Však jak přišlo, tak i odešlo. Mé mistrovské dílo. To nahoře je něco málo z poslechu Animal Collective.

Lampička vyhasla v ústní dutině,
orál ala au´revoir je ke smíchu rutině
Snažím se rozlušit tvé podkožní rytiny,
tvůj anagram osudu  niterní diliny.

Balíš si roszudek do placenty z rentgenu,
bulíš mi na hruďi tvé slzičky ketonů.
Culíš se naději, co uvadá v  tobě
cítíš mě snadněji když topíš ho v tubě.

Poslouchal jsem včera Kazety. Líbí se mi, jak si hrají s významy.

Učiním nejisté doznání. Zatím tomu chybí fanatismus a přesvědčení, ale stává se ze mě věřící, pohan. Věřím na Gaiu. Věřím na půdní exkrementy. Věřím na polední, ptačí zpěvy. Jaká jistota se ve mně kypí, když mohu nahlas řici, že ani věřit nemusím, neb důkazem jsem sám. Dogmatem je vítr, světcem zase červ. Mučedník se změnil v kompost a dále koná úlohu. Popisovat přírodu bych se nikdy neopovážil. Pokud je pro vás nesrozumitelná, ne nepochopitelná, nesrozumitelná, tak se minimálně ochuzujete o něco víc než o interní větu z rána typu " Jo, dneska by to šlo. " nebo " To máme ale krásné počasí! " Neobávám se toho, že zatím nemám ponětí o tom "vyšším", cítím, že se spolu jednoho dne setkáme, či už setkali?

Koukněte se na Gondryho.
Nebuďte betonoví jako já.
A neřiďte se vším, co vám kdo, ať se zdá sebeobsáhlejší, říká.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karollka Karollka | Web | 6. dubna 2010 v 6:31 | Reagovat

že bych byla první?
Nečekej nic kloudneho, nejsem kulturni človeka ty slova mi protekli mysli...
Abstrakce je někdy fajn ale moc komentařu se na ní nedá napsat....Asi jen ach, to je krásné ....♥

2 miralen miralen | Web | 6. dubna 2010 v 19:45 | Reagovat

Majkl byl taky králem popu do tý doby, než se za něj prohlásil.
Nemá to sakra význam. Důvod? Smysl?
Nesnaž se.
EOST? Ou, shit...

3 Danielle Danielle | Web | 8. dubna 2010 v 21:01 | Reagovat

Asi jsem se do tebe zamilovala, i s tou tvojí dokonalou hudbou....Hltám tvá slova. Seš má inspirace, touha, spokojení, naděje, záblesk, životní styl.....
Možná setkali? Možná ne...

4 B. B. | Web | 13. dubna 2010 v 13:42 | Reagovat

Značná dávka imprese, jen co je pravda. Některé tvé myšlenkové pochody nechápu, ale jako celková abstrakce to působí vlastně zajímavě.. Jak myslíš, bys s tím dopadl na psychoanalýze ?

btw, kolik děvčat se do tebe na blogu vlastně zamilovalo ? You have special powers ! / smích /

5 s    o     n     y s o n y | E-mail | 20. dubna 2010 v 21:45 | Reagovat

my jsme totiž děti přírody
a taky jsem se do tebe zamilovala

6 Jackie Jackie | Web | 28. května 2010 v 23:47 | Reagovat

Zvláštní jak tvoje články ještě více podtrhnou mojí náladu.
Nemám slov, jsem stejného názoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama