Únor 2010

Circles

26. února 2010 v 16:57 | Dóminic
Já u pramne jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím vcizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítám.



Vaše oka jen mna
uzřít mohou skrz plazmu ze dna mě.
Nehleďte na slova jak zákony vtesané do kamene,
přiznám-li se, že lidský duch ve mně bdí
a že hlavu obkrouhlou mám k myšlenkám,
jež ze dne na den směru mění,
vítejte dave, osobo, pane či panno,
neberte má slova v podtaz.
Zas.

Komu význam slov nedošel , jest chudákem i šťastlivcem, protože se jinými řídit nebudu. Ale co, ani nevím, zda tu budu dlouho.
Nechyběli jste mi, mlýnská kola dne vás totiž nemilosrdně rozmašírovala. Nebyl čas. Nebylo nic. Očekávat změnu by byla chyba, dozrál jsem možná do posledních stádií mé plaché formy. Nechci žádné zhodnocení včerejška, prosím. Pointa by byla taková, že by žádná nebyla, protože chaos, nestálost a pochyby vyplnili mé nitro už tehdy, když jsem cumlával prsy téhle myšlenkové matky naposled. Očividně. Žádné prognózy, hypotézy ani dialýzy. Nevím, co bude dnes. Snad nespadnu po hlavě do náručí hvězd. Drogy, drogy, drogy to samý. Často bych nedokázal vnímat skutečnost, natož abych o ní psal. Ale hudba má pořád tu samou krásu a bez vlhkého lůna Múziky bych byl ošklivě pryč.

Prozatím tu máte pouze tenhle skrovný úvod. Od zítřka značnu vnímat dění ve snění blogerskýma očima.
Pozn. Právě teď mám zcela čistou hlavu, první báseň patří Francoá Viónovi a druhý kousek patří Dóminicu.C..mé scrchované malosti.

O Kolektiv ( láska, láska, láska ) možná v budoucnu.